1. 10. 2026

Úterý - od prázdnin se stalo jedním z mých sedmi nejoblíbenějších dnů v týdnu. Nese se v duchu objevování krás divokého západu schovaných v hlubokých lesích a horských stráních. To vše je součástí odpolední trailové vyjížďky s bezva partou, ke které jsem se drze přisála. Nechali si mě a já se rázem stala nejšťastnější cyklistkou Karlovarského kraje.

První odstavec není vůbec mimo kontext závodu uvedeného v nadpisu. Je zdůvodněním toho, proč mi letošní Čankov tolik sedl. Předloni jsem na trati padala, klouzala, brzdila a nesjela "Áršloch". Trochu jsem se bála a taky se styděla. Nešlo mi to. Tuto trať jsem měla ze všech Bahen v nejmenší oblibě. Co se ale stalo, je jasné. Začala jsem se technicky lepšit. Syrové trasy a podpora jezdců mě vyšvihly.

Nyní už k samotnému závodu:

Ráno opravím pár testů, poklidím, připravím těsto na chleba s jasně že patentovanou značkou "PECEN DOMA PEČEN" a začnu s přípravami na závod. Do lodního vaku, který je upomínkou na XTERRA Germany, balím vše, co chci mít k převlečení suché. Dělám i další preventivní protidešťová opatření, protože ačkoliv přeháňku naznačuje předpověď až od 15:00, při pohledu z okna tuším krápání mnohem dříve.

Jedu k hasičárně, kde vyzvedávám Lukyho. Nového cykloparťáka jsem drobnou lstí překecala k prvnímu bikerskému závodnímu počinu. Mám děsnou radost, že se mi zase slétají UFOni ze všech stran a že mám s kým sdílet sportovní nadšení. Nezdá se však, že by ho dnes Lukáš nějak extrémně projevoval. Je údajně trochu nervózní, a přemýšlí nad tím, do čeho se to nechal navrtat. Nejvíc ho rozhodí zjištění, že přihlášen na závod ještě není - to rozporuje moje původní tvrzení. Směju se a do řehtání ořechu halekám, že to napravím hnedle za pár minut. Protestuje, ale jede. Přihlašujeme se, projíždíme ještě kousek trati, abychom nezatuhli, zdravíme se se všemi známými a ve 12:00 se řadíme do prostoru stratu.

Odjezdy se řeší jako časovka, takže účastníci startují individuálně po 20 vteřinách. Tato sólo akce mi vyhovuje. Pár lidí dojedu, pár mě předjede. Od půlky prvního kola už jsem bez kontaktu. Výjezdy jsou přísné. Je chladno a nohy působí ztuhle a tak nějak bez ochoty ke švihu. Do žil se mi však začne vlévat energie po tom, co sjedu "Áršloch" bez jediného zaškobrtnutí (nejobávanější technická pasáž). Potřebný adrenalin rázem proudí tělem a v něm konečně začne dozrávat závodní mód. Druhý okruh už se mi projíždí lépe. Kořeny, zatáčky, výjezdy i sjezdy absolvuji s menším počtem chyb a s upřímnou vnitřní radostí. Na druhý "Áršloch" se dokonce těším. Překvapením je Dub, který se stává nečekaným fanouškem na trati a navíc plní moje tajné přání a natáčí mě při sjezdu této příkré a ve spodních částech hodně pohyblivé lajny. Dlouho poté, co jsem se na ní vysekala při jednom z mých prvních Bahen, jsem tuto "nádheru" sjížděla raději po zadku, nebo ji absolvovala falešně přes "čiknlajnu". A teď... děkuju za krásný video, manželi můj!

Dojíždím k Mártymu do cíle. Jsem zase nadšená. Se všemi sdílím zážitky posledních chvil. Prochází mnou energie, která přišla s radostí nad prosvištěným dílem. Poslední letošní bikový závod korunují hezká setkání a nejkrásnější tuzemská místa. Karlovarský kraj, byť v mnoha ohledech nepatří k nejopěvovanějším regionům, má pro mě jednu zásadní přednost - je nasycen přírodní krásou. I přes to, že zalité sluncem to tu vždy není, cítím zde aroma toho, čemu se říká domov.