MČR Krušnoman Crosstriathlon Most

Aktualizováno: 14. 8. 2024

MISTROVSTVÍ ČR V TERÉNNÍM TRIATLONU

28. 7. 2024

"Já bych pak zašla na vídeň do tý kavárny v Klášterci."

Hlásím Dubovi cestou do Mostu.

"To bychom se mohli stavit na zpáteční cestě na kafíčko, co?"

Dub stále mlčí a já tedy podmiňuju naši zastávku triatlonovým výkonem a snažím se ovlivnit situaci ve svůj prospěch.

"No, když mi to dneska půjde, tak mě pozveš, že jo?"

Dub, který nerad zastavuje i na delších cestách, stále mlčí.

Trasu cyklistiky znám, ale stejně hned po příjezdu osedlávám Bělouše a letím vstříc provlhlé cyklistické trase. Cesty jsou po nočním deštíku nacucané a kořeny kloužou. Jsem trochu nesvá. K divným pocitům pomůže také z neznámého důvodu spadlý řetěz. Jelikož se technicky po celou dobu rozjezdu trochu hledám, Dub pro jistotu drobně upouští kola. Kolem půl 11 už valím do depa a rovnám triatlonové cajky. Rozkládání výbavičky a příprava mi dává pokaždé zabrat. Řeším centimetry a vypočítávám vstupy a výstupy do této zóny. Snažím se zorientovat, aby proces v závodě byl co nejrychlejší.

Před 12:00 se s Kačkou Ježkovou rozmýšlíme, kdy skočit do vody. Je mi zima z drobné předzávodní nervozity, a tak do Matyldy hupsnu až těsně před startem. Rovnáme se s hranou mola a s ostatními závodníky šlapeme vodu. Start je hromadný, bez rozlišení pohlaví, což kvituji. Mela ve vodě mi nevadí. V případě potřeby kličkuji. Plave se mi skvěle. Hurá na kolo. S nadšením zjišťuji, že cesty za krátký čas vyschly a já se můžu pustit do technických pasáží ve velkorysejším stylu. Baví mě to ve výjezdech i sjezdech. Makám a užívám si jízdu. Dvakrát z vlastní nepozornosti drobně zajedu mimo trasu, takže se vždycky musím vrátit na správnou cestu. Jsou to naštěstí jen drobná zaváhání a náprava je velice rychlá. Jednou přejedu lávku, která je součástí trailu. To se však nešikovně stane po tom, co do kopce před touto situací předjedu dosud první ženu - Štěpánku. Po mé nešťastné chvilce za lávkou už ji slyším. Jedeme spolu břízkami a rovinatým trailem kolem Matyldy až do zázemí triatlonu. Depo mám záhadou poměrně svižné a už letím vstříc Hněvínu a dalším bezvadným běžeckým terénním výmyslům organizátora Tomáše Langhammera. Do krpálů to párkrát štípne, ale já tvrdohlavě makám navzdory občasně nepříjemným pocitům, které mi strmé výstupy uštědří.

Velkou část trasy absolvuji s Danielem Sedlářem, se kterým si v trailech různě měníme pozice a vzájemně se podporujeme. Dan mi hlásí kolik zbývá kilometrů a zda máme někoho za sebou. Odloučíme se až za poslední občerstvovačkou.

Běžím do cíle. David Cihlář a Marek Vobr za mikrofony dodávají této euforické chvíli dokonalý punc jedinečnosti a neopakovatelnosti. Protínám modrou finišerskou pásku Krušnoman pro vítěze závodu a užívám si chvíle za branou. Gratuluji všem sporťákům a děkuji za krásný závod. (Abych nezapomněla... ačkoliv skvělých pokeců a pozdraveníček bylo dost, nestihla jsem všechny. Takže alespoň přes report to teď doobjímám.)

Dub mi přichází gratulovat a já jemu takticky taky, protože... je toho součástí. Moje dobrý nastavení je i jeho, žejo. Hlásím, že ten náš společný dobrý mistrovský výsledek musíme oslavit... kavárenským zastaveníčkem v Klášterci, žejo.

Ačkoliv Dub nerad zastavuje...