HOPMAN 2024

Olympijský triatlon (1,5km - plavání v přehradě - 40km silniční cyklistika - 10km krossový běh)

Plánovanou cestu do Jablonné nad Orlicí jsme nakonec odpískali. Stráňovi, jeho úžasnému Jablomannovi a fruitbike.cz se tímto za absenci z celého srdce ještě jednou omlouvám. Bez závodění bych však byla špatným nezmarem, a tak jsem okamžitě čapla za pačesy variantu silničního triatlonu na nechranické přehradě u Kadaně. Na tento podnik vyrážím opakovaně. Letos jsem si k úkolu hezkého sportovního prožitku zadala pokus o pokoření loňských časů. To se nakonec nepovedlo. S výsledkem své snahy, vzhledem k okolnostem (popíšu), však nemohu být nespokojená.

Čtenáře nesmím ochudit o úvodní trapas, kterým "zkušená triatlonistka Janice" zahájila pobyt v zázemí závodu. Po otevření kufru našeho automobilu na mě vypadla spousta triatlonového i jiného vercajku. Cyklistická přilba se ne a ne vyvalit. Ani jsem se nemusela k ustanovení závěru dlouze zamýšlet. Aktuální lokace přilby se statusem "domov" mi byla absolutně jasná.

Oči vzhůru a kroucení Dubovy hlavy mi k omluvě a obhajobě sebe sama příliš nepomohly. Sbalila jsem zbylé naštěstí kompletní vybavení a mazala do centra dění. Línou pusu nemám, takže jsem začala oslovovat známé i neznámé triatlonové nadšence, kteří se houfně scházeli u registrace. Milí organizátoři pro mě zajistili 2 přilby a ze strany závodníka s číslem 185 mi byla nabídnuta lehoučká bílá fajnovka, která mi nakonec padla nejvíce. Za pusu na tvář :-D zapůjčená suprovka byla umístěna do depa a já se šla do 35°C vyhřátého okolí rozklusat. Pot polil celé tělo už po pouhé myšlence na pohyb, běželo se mi ale dobře. Dopřála jsem si pohodovou 20minutovku na rozdýchání. Pak už jen vyslechnout rozpravu a šupito presto do vody. Neopreny byly povoleny. Ačkoliv jsem tušila, že mi bude teplo, svou novou "druhou kůži" jsem na sebe i tak nasoukala a spoléhala na otužováním vytrénované termoregulační schopnosti. Na 1500m je v mém případě oblek jistojistě ku prospěchu.

12:00 - START! Za první bójkou jsem se "hákla" za borce na sprintové distanci. Nedokázala jsem ale odhadnout, zda se flákám, nebo se mi plave tak dobře. Na hodinky jsem neměla prostor koukat, takže jsem začala spoléhat na myšlenku perfektního počinu. Když jsem chtěla zrychlit a muže předplavat, zrychlil také. Na základě toho jsem usoudila, že bude lepší spokojit se se zadní pozicí. Po první části však tento plavec odbočil do depa (závod sprit měl jen 750m) a já na druhý okruh osiřela. Původní myšlenky jsem rázem přehodnotila! Flákala jsem se! Důkazem toho byly skupiny, které jsem měla v úvodu dlouhou dobu těsně před sebou. Po tom, co jsem se soustředila spíše na plavbu s parťákem, se vzdalovaly a propastný dohledný prostor se i nadále zvětšoval. Zrychlila jsem a začala cítit to, co jsem měla i v první části - závodím. Fakt , že jsem si od úvodu "nejela paličaté svoje", jako tradičně, byl tímto potvrzen. I přes uvedené skutečnosti jsem plavecký čas oproti loňsku drobně zlepšila.

Depo po vodě jsem konečně prožila klidně a koncentrovaně. Na trase jsem věřila ve spolupráci se zdatnějšími cyklisty. Před rokem jsem si to pod taktovkou Hajného a dalších tritýpků v poctivém "kolotoči" moc užila. Nikoho, kdo by byl ochoten držet po delší čas moji snahu, jsem však za celou jízdu nezastihla. Jednalo se tedy o opravdu intenzivní téměř individuální 40km dlouhý cyklovejlet. S naprosto rozdílným zážitkem jsem ale spokojena, protože jsem uskutečnila pocitové maximum s tím, že mi zbyly síly na zvládnutí vedra v 10km dlouhém krossovém běhu.

Poslední triatlonovou disciplínu hodnotím jako nejlepší a nejsebevědomější část celého sobotního snažení. Co jsem si zadala, to jsem splnila. Teplu se dalo dobře čelit ochlazováním - DÍKY dobrovolníkům kropící závodníky na trati a občerstvovačce v zázemí (+ Jirka Cipra - nejrychlejší občerstvovávač po tom, co vyzávodil 2. místo na SPRINTU). S vědomím, že i já mohu seběhnout 2. místo v ženách na delší variantě závodu, jsem začala bojovat nejen sama se sebou, ale pomyslně i se závodnicemi na trati. Do druhého okruhu jsem si k všude přítomnému vedru ještě přitopila a zamakala. Druhou příčku jsem nakonec obsadila. Čas běhu však zůstal, oproti loňsku, neposunut. K "bezvýmluvy" sehrála svou roli i samota na cyklistice a nejvyšší teploty posledních dní.

Závěr: Výsledný čas je v porovnání s loňskem horší. Mezi ženami jsem klesla o jeden stupínek níže - 2. místo v absolutním pořadí. Nad všemi zdánlivě znepokojujícími skutečnostmi ale převládá kontrastní pocit, a to díky cyklistice, běhu a adaptace na vedro.

Děkuji za půjčení cyklistické přilby, děkuji organizátorům za bezvadný závod a všem, které jsem potkala a co jsem poznala, moc zdravím i tímto reportem.